středa 9. listopadu 2016

Ohlédnutí za sezonou



     Oproti jiným rokům jsem v letošní sezoně více preferoval závody v zahraničí, protože se chci zase o něco posunout dále jak ve výkonnosti tak i ve zkušenostech a zjistit jak na tom jsem v porovnání s ostatními běžci z jiných zemí. Celkem jsem tedy startoval na pěti zahraničních závodech. Získal řadu nových zkušeností a také zaběhl pár pěkných výsledků z nichž si nejvíce cením vítězství na Istria 110km kde jsem zaběhl v novém tratovém rekordu v čase 11:58. Dále 80km du MontBlanc na úžasném a místy náročném technickém terénu z toho bylo 7.místo, to mě nakoplo a dodalo sebedůvěry. Jako člen české reprezentace jsem se zůčastnil dvou mistrovství světa a to Skyrunningové (ISF) na Buff Epic Trail ve Španělsku trati 108km/+6600m kde jsem obsadil výborné 18.místo a druhé pod hlavičkou ITRA v Portugalsku, Penéda-Gerés 85km/+4500m, kde jsem ve velké konkurenci doběhl pro 66.místo což oproti lońsku bylo zlepšení. Nemohu opomenout start na jednom z nejtěžších evropských ultra vůbec Echappé Belle 144km/+11000m kde jsem to skvěle rozběhl, ale kvůli vlastní blbosti si zaběhl a stratil více jak hodinu a tím pro mě závod skončil.
Na domácí scéně jsem startoval hned na začátku sezony na LH24 kde jsem se třinácti okruhy ve špatných sněhových podmínkách vyhrál a zkompletoval tak pomyslnou Beskydskou trilogii (B7-1.místo, 2014; L4L- 1.místo, 2015; LH24-1.místo, 2016). Zůčastnil jsem se i dvou českých mistrovských závodů, Perun Skymaraton- tento závod jsem nedokončil kvůli únavě z předchozího závodu v Chorvatsku, na Lysohorském čtyřlístku jsem obhajoval lońský mistrovský titul a letos to stačilo v nabité konkurenci pouze na druhé místo. V podzimní časti sezony jsem startoval na závodě u našich sousedů Chopok SkyMaraton pěkné traily v horském prostředí – 8.místo. Samozdřejmě jsem si nenechal ujít i Ondřejnický Skyrace v nabitém startovním poli jsem doběhl těsně za Top 10 takže 11.místo. 
Celkově hodnotím tuto sezonu pozitivně a úspěšně a výsledky jasně ukázaly, že jsem na správné cestě a progres tam prostě je. S motivací a novými cíli jdu dál..


LH 24                                                                      1.místo

Kobeřická 20                                                           13.místo

Istria 110km                                                           1.místo

Perun SkyMaraton                                                  DNF

Lysohorský čtyřlístek MČR ultra                         2.místo

80km du Mont Blanc                                             7.místo

Buff Epic trail World Championship                   18.místo

Echappeé Belle 144km                                           DNF

Chopok Skymaraton                                               8.misto

Ondřejník Skyrace půlmaraton                               11.místo

MS ultratrail Peneda-Geres Portugal                  66.místo

Musím také poděkovat Kači a Matyáškovi za velkou trpělivost :-) a partnerům za poskytnutí potřebného materiálu bez kterého bych se neobešel. 

Jen tak pro zaíimavost letošek v číslech
Běh: 4040km, +147 000m, 460hod.
Kolo: 2413km, +25 767m, 106hod.

čtvrtek 3. listopadu 2016

MS Portugalsko, reprezentační dostaveníčko

     Před časem mi přišel mail od Honzy Bartase "jseš nominován na MS v Portugalsku" chvíli jsem váhal co odpovědet, sezona byla dlouhá a taková pomzslná tečka za ní by nebylo špatné, doma mi to tak nějak schválili a já s radostí na tuto zprávu odepsal jo počítej se mnou. V tu chvili jsem ještě nevědel co mě/nás čeká. :-)
Je 27.10 a sedám do letadla směr Zurich a pak dále do Porta, kde dorážím před 19 hodinou, Honza už mě bombraduje smskama, jak na tom sem, zda mají čekat s večeří, nakonec dorážím kolem půl desáté. Potkávám zbytek týmu, dávám večeři, všude kolem se trosí běžci v týmových teplákovkách a ve vzduchu cítím takovou tu vyjímečnou atmosféru. S Czech republic na prsou si také připadám součástí celku a jsem za to neskutečně rád, že může reprezentovat česko v tomto sportu.
Druhý den ráno se jdeme rozklusat, samozdřejmě před snídaní, vybíháme na kopeček nad hotelem kde je chrám a pěkné výhledy na okolí, následuje snídaně a pak s Míšou jdeme na dopingovou kontrolu, berou mi dvě ampule krve a výsledky prý zdělí co nejdřív (doted je ještě nemám).
Odpoledne proběhne slavnostní zahájení na náměstí v Bragá jak se postupně představují všechny týmy tak si uvědomuju, že startovní pole bude pěkně našláplé a to mé vysněné aspon 30.místo bude boj. Po vyhlášení jdeme ještě nakoupit drobnosti (portské, sýry) a mažeme k autobusům zpět na hotel. Chystám věci na závod je toho opravdu málo oproti třeba Buff Epicu kde sme měli sakra těžký batoh. Takže beru cca 6 gelů, nějakou tyčku a umešvestky,  BCAA v prašku do vody a samozdřejmě  křištálovou vodu IqAqua. Snažím se jít hned spát budík natočený na hrozivých 2:45! Spím jak zabitý a budím se o něco dřív, Libor taky spal dobře a hlásí "cítím formu". Jdeme na snídani kde jsou ostatní z týmu a v jěšte ospalosti tlačíme jídlo, autobusy nás odváží na start, kde dorážíme cca 15 minut před startem, no super, rychle pobíhám po okolí at můžu vykonat potřebu a alou na start.
Start je na mostě všude hodně lidí, prodírám se dopředu a za chvíli odstartováno, tempo nikterak zběsilé cca 4min/km běží se parádně, teplota je ještě velice příznivá a prvních cca 650m stoupání máme rychle za sebou-šotolinová cesta, sbíháme dolů do vesnice kde je místy seběh pěkně prudký a kamenitý hohoho.. Je tu první občerstvovačka beru vodu a pár pomerančů-ty jsou super a valím dál v houfu, opět stoupáme vytahuju hůlky a jsem rád že je mám :-) dostáváme se do hor, začíná pomali svítat a krajina ukazuje svou tvář, kamenité kopce, stezky plné kamenů, technické, ale pěkné, užívám si to vše jde ok. I přes ty technické pasáže jde místy běžet, někdy hodně těžko ale jde. Dostávám se k seběhu na další občerstevní, po pár km vbíhám do vesnice kde to žije neskutečným stylem, lidi fandí a skandují, super atmoška. Rychle dopňuji vodu, přibíhá Libor a cosi trousí jestli to nerozběhl moc rychle, no zrovna od něj mi to nějak nesedí:-), není času na zbyt a mažu dál. Další kopec co jde běžím, předbíhám jednoho, dobíhám nějakou francouzku a ta mě pouští před sebe "merci" říkám a jdu dál přes cestu leží kmen stromu tak na něj šlápnu že se obrazím a v tom hodím takovou krysu a jsem na zemi celý od hlíny.. doštrachám se na konec kopce a po kamenité stezce valím dál dostáváme se do užasného prostředí v kopcích uplně jiný kraj, nádhera není čas se kochat. Utíká to rychle jde cítit už pěkné vedro dostáváme se k přehradě kde se to ve mě tak nějak láme dochází mi voda, hodně piju jinak bych byl dehydrovaný, přede mnou kopce a na něm občerstvovačka, v lahvích skoro nic do kopce jdu s elánem který postupně uvadá když vidim kdesi v dáli vysílač a vím že to bude boj. Taky že jo opřen do holí jdu co to jde- už neběžím vedro je kruté není kde se schovat, ani vítr nefoukne to hnus.
Tady mě předbíhá pár lidí i francouzka Natalie Mauclair se španělkou v závěsu. Na hřeben se sotva doplahočím přede mnou ještě jeden kopec, a těším se na pití, takhle se dobrovolně ničit. o tom to ultra je. Občerstvovačka je super piju vodu, kolu, jím pomeranče, pár chipsů, přiběhne Libor a myslím, že vypadáme oba stejně k.o.. Na další station je to cca 9 km jen dolů tak se nějak vzchopím nabírám druhý dech a valím to dolů, bere mě křeč musím zastavit protáhnou se, a zase dál. Z trailu sbíhám na šotolinovou cestu na hodinkách skáče tempíčko 4:05/km dobrý a to je za tři. Další rest station opět doplnit vodu, pomeranče banán a zas běžím dál, sbíhám dolů tady v jednom místě je to dost prudké to čumim, a yas dále poasfaltu fičím dál, obíháme vesnice po kamenitých stezkách, vedro je hnus nemám to rád. Co chvilí hledám potok nebo něco co teče at se osvěžim to mě brzdí, konec se blíží už jen snad 25km nebo tak nějak to je pozitivní, ale pod deset hodin to nestinhu. Občerstvovačka před posledním velkým stoupání leju si vodu na hlavu a osvežen bežím dál, předbíhám pár běžců někteří vypadají hodně špatně, no já asi taky.. dostávám se pod poslední vážný kopec, který je celý spálený a zůstaly tu jen pahýly stromů a stromků no fajné, slunce pere, voda dochází a těším se na vrchol to už bude pak jen z kopce, myslím na ostatní co asi dělají a jak na tom jsou??..Taky že jo z vrcholu cca 5km na občerstvovačku nohy už trošku bolí, to vedro je spalující...nééé.
Poslední občerstvení a do cíle 13km, po stezkách dá se pěkně zase běžet, špatně došlapuji a opět hážu krysu, do pr..., sic ten běh spíš připomíná ploužení, jak tady valili ti prvni nechci ani vědět..
odpočítávám kilometry, široká šotolinová cesta co odbočuje kdesi do kopca-už zas?? z vrchu vidim pár brdků přede mnou no tvl to si dělaj prdel ne..tak s chutí do toho a půl je hotovo.. hlava se mi už z toho vedra motá, přepínám na usporný režim a rezignuji na všechno jen se dostat do cíle.. brdky překonány a prudkým seběhem dolů, vzpomínám na sníh u nás...město pode mnou a znáte to ty poslední kiláky- nekonečné.. předbíhají mě tři borci prý jestli su ok..jen něco žbleptnu a nevnímám to ..sakra ten cíl je kde:-)..dočkal jsem se přebíhám most zatáčím doprava a po červeném koberci dobíhám, totálka, úleva, radost a únava. Pocity jsou ale lepší než loni v Annecy. Chvíli po mě dobíhá Míša jako celkově 9. žena!!!!
Neváhám a jdu do řeky se naložit do studené vody. Strašná úleva, čekáme pak na ostatní sdělujeme si pocity z tratě a vypadá to že názory máme stejné.., trvá věčnost než se dostaneme na pokoj a na jídlo.
Ješte den po závodě mám pěkný úžeh a těším se domů až si dám na pár týdnů oraz po sezoně.
Jak jistě víte tak holky vybojovaly 4. místo a v chlapech jsme dopadli jak sme dopadli to nestojí ani za řeč.
Chci poděkovat sponzorům za výbavu celé jsem to bežel v Adidas XT, nesmírně rád jsem byl za skládací hole LEKI Micro trail, které mi to celé ulehčily a mohl jsem se do nich pěkně opřít. A po závodě regenerační IqAqua.
Taky chci poděkovat všem co mě a našemu týmu drželi palce, myslím, že jsme tam každý z nás nechali vše, to na co jsme v součastné chvíli měli.
Tak pěkný zbytek sezony

středa 27. července 2016

Buff Epic trail - světový šampionát


    Na tento běžecký svátek jsem se hodně těšil a vlastně to byl i můj vrchol sezony, mistrovství světa pořádá mezinárodní skyrunningová federace (ISF) je jednou za dva roky a Buff Epic byl dle mého tratí hodnou MS. Trat 106km a +8000m převýšení hovoří jasně.
Jakožto normálně pracující běloch s běžnou porcí dovolené, kterou šetřím jak můžu, tak odlétáme ve  do Španělska až ve čtvrtek ráno. Což nebyl dle mého až tak dobrý tah, ale co už, cestujeme tedy celý den a na místo se dostáváme až v podvečer. Připojujeme se ke zbytku reprezentace, ubytovaní máme všichni společně, což je super aspon na chvíli jsme taková malá česká běžecká rodina.
V pátek se jdeme s ostatními proběhnout do Barruery a podpořit Macka a Ondru na VK, oběd, odpočinek, k večeru ješte brífink k závodu a poslední přípravy před závodem. Povinné výbavy bylo jak na expedici do himalájí takže batoh pěkně napěchovaný- no paráda. Jen sme debatovali o tom zda bude mít i tu povinnou výbavu elita- no samo že jich spousta neměla, skrátka opět dvojí metr..
Start závodu v sobotu v 6:00, takže to znamená vstávat po čtvrté hodině ranní, vydatná snídaně pohanková kaše s kupou ovoce, sbalit se a alou do Barruery kde dojedeme pohodlně autem. Před samotným startem ještě kontrola povinné výbavy. Hlavně chtějí vidět waterproof kalhoty, těmi nedisponuju ale doma jsem se připravil a nášivka Goretex na šustkách vše dokonale maskuje a borec říká excelent :-) yes. Takže pozitivně naladěni jdeme na to v šest to celé vypukne povinné kolečko městečkem a valíme do hor, první kilometry po šotolince kolem řeky utíkají docela rychle, tempo medium plus plus, vbíháme do vesnice kde jsme ubytovaní a začíná
první 1300m stoupání do sedla Coll de Senet, závodní pole se začíná dost trhat, nahoře fučí a je docela chladno -ideál, terén se mění v travky a stezku plnou kravských lejn, vyhýbám se jak můžu, v sedle občerstvovačka a následuje dlouhý seběh docela si ho užívám, dole probíháme městěčkem lidé povzbuzují tak jak je v zahraničí zvykem, a následuje dlouhá táhlá šotolinka, sbíhám pár lidí a  na první větší občerstvovačku na Refugi Conangles dorážíme docela rychle,  dávam meloun a pomeranč doplním vodu a mažu dál, opět šotolina a dostáváme se konečne do hor, stezka plná kamenů a plno skalek kolem v horních partiích se drží mlha, běží se příjemně, potkávám Lukáše, který fotí na trati- snímky jsou od něj profi!! kamenité stoupání nás vede do sedla opět mnoho lidí co povzbuzují nechápu kdese jich tu tolik vzalo, to je někdy k nezaplacení a vždy to nakopne hold Španelé jsou jinde. Bežíme kolem jezer krajina je báječná sice mlha toho hodně schovává ale i tak paráda, terén je čím dál težší mnoho šutrů velkých či volných a je třeba si dávat pozor na každý krok, hodně se to klikatí a začínám sbíhat dolů kde po stezce teče potok a v botách už to pěkně čvachtá, do toho to jěště okoření vysoká tráva co vše schová. Běžíme skupinka asi čtyř, dva se trhají a v seběhu utíkají, v tomto jsem asi trochu opatrný nechci to valit hlava nehlava, trail končí a následuje šotolinová cesta. To už je jiná, valím si své a ty dva dobíhám a na občerstvovačku jsem před nimi, to už je 36 km a opět táhlé dlouhé stopání, hodně se dá běžet tak občas použiju i hůlky at se trošku pošetřím, sbíhám další odpadlíky někteří jsou dost papá, to mě baví, vidím někoho před sebou a mám ho jako kořist a chut ho doběhnout, prohodit pár slov mazat dále, to je moje taktika. Opět se terén mění do jednoho velkého kamenolomu to mě baví technické, prudké, občas i kluzké pasáže, které si užívám.
Začíná být docela chladno a to mi vyhovuje,přehoupnu se přes sedlo bežím dolů všude spousta volného kamení a nechci se tu natáhnout a další obět přede mnou. Dobíhám ho těsně na konci kopce, následuje prudký seběh ve vysoké trávě, boty opět čvachtají pár kouzavých pohybů a jsme dole na cestě kousek na občerstvovačku a zase do toho kameniva, ještě že jsem z těch Tater zvyklý, je to pořád nahoru dolů o zábavu postaráno, skaču z kamene na kámen přeskakuji je bavím se, mlha všude kolem a lehce prší, a hle další občerstvovačka na Refugi Saboredo je tu, dám rychlou polívku ta mě zahřeje a valím zpátky do mlhy, asi je to tu fakt pěkné ale nejde toho moc vidět i tak není čas se kochat. Vbíhám do Národního parku St. Maurici kde se musí zakrýt číslo, tak dávám přes sebe bundu a užívám si seběh, hodně těžký seběh, dole je desítky jezer opravdu nádhera, otáčím se za mnou nikoho nevidím ani přede mnou ne, kameny končí a následuje opět šotolina a zástupy kochajících se turistů, do Espotu je to ješte daleko, nespomaluji, cesta je nekonečná, lidi spousta a konečne změna a vbíhám do lesa na parádní měkký trail, začína mi být vedro, že já blbec si dával přes sebe tu bundu už se těšim až bude konec parku, dočkávám se po dvou kilometrech a jsem za to rád, bundu pakuju do batohu a valím směr Espot na 68km.
Po dvaceti minutách tam dorážím beru svůj bag co jsem tam poslal, boty neměním, beru gely, a vodíkové vody, rychlá polívka a vstříc největšímu stoupání závodu. Na devítí kilometrech se nastopá 1700m což je ukrutný kopec, co jde běžím-spíš nebežím, závěrečné stoupání je pěkný očistec, občas si odfrknu opřený v hůlkách, na kopci se rozližím se kde to asi povede, nekonečných kopců svšude kolem, ale jde to, prudkým, opradu prudkým seběhem zase dolů k jezeru, mezi kameny schovaná občerstvovačka, dám pár chipsů a zase stoupám do kopce. Druhá polovina závodu je dost jiná než ta první, slunce svítí, počasí o něčem jiném, neskutečné panoramata, terén není tak težký a dobře se běží, sice někdy křivim hubu, ale to už k tomu patří. Seběhy se dají valit, teda asopn v rámci možností, přes dlouhé louky se dostávám na poslední jídlo na Estany Gento 83km, beru bagetu se šunkou dám trochu koly a rychle dál.
Po kamenitém trailu obíháme údolí opět na mě jukne Lukáš s fotákem, přeje hodně štestí a do cíle už jen dvacet kiláků ale jakých, opět stoupáme do sedla sbíhám japonce ten nevypadá moc dobře, ale ty dva co jsou přede mnou ne a ne předběhnout..v seběhu mi utečou a v kopci je zas doženu takže nalej vylej, po dlouhém seběhu do ůdolí záčíná poslední táhlé stopání stezka se vlní nízkou trávou jak na zahrádce to je balzám na nohy závěr opět kameny a prudké stoupání, zato v posledním a to cca 12km seběhu je o kameny a srandu postaráno. Nejde říct, že bych to pral ale běžím svižně, stejně mi pořád připadá, že jsem pomalý, teda není to ono. Slunce zapadající za obzor začíná kreslit nádhernou scenérii barev-nádhera, přibíhám do Taulu kde se probíhá snad celým městem lidi na zahrádkách u pivka fandí i pár fanoušků se zvonci.. díky vám za to ..do cíle to uteklo jak voda, celou dobu jsem netušil kolikátý jsem, ale nějak tak jsem tušil. Takže nakonec beru 18.místo, k výkonu bych měl výhrady nebylo to značka ideál, sice jsem žádnou mega krizi neměl, běželo se mi dobře a dobře je za tři!!! :-)..ale i tak být v TOP 20 je super..Před závodem jsem chtěl být v cíli ještě za světla a to se povedlo, dále bodovat pro český tým se taky povedlo a udělat dobré jméno Beskydské buňce to byla samozdřejmost, vlastně si nemám na co stěžovat..:-)

To co předvedl Zdenda Křížů je výsledek uplně mega, vybojovat 5.místo!!! prostě na tu špici patří a ješte určitě letos pár takových výsledků předvede..V celkovém bodování týmu jsme neuvěřitelně obsadili 2.místo a ted mě mrzí že jsme nemohli být při vyhlášení u toho a bylo někde v letadle.

 
Závod jsem odběhl v Adidas XT Boost a  skvělá věc je obepnutí kotníku = žádné kamínky v botách a noha byla jako v bavlnce v takovém terénu co tu byl, kratasy Split short dobře luftovaly a nově jsem použil kompresy na stehna a lýtka od SLS3, za které jsem byl v nejednu chvilí rád, skvěle obepínaly nohy a neměl jsem je tak dobité. Na takový typ závodu ideál. Gely jsem použil od PowerBaru -asi jen pět, pro mě je důležitá vodíková voda hlavně v druhé části závodu kde mám svaly zase o něco svěží.

Velký dík všem kteří mi na dálku fandili a podporovali.